C'ovek by skoro byl byval rek', ze tri 4kilakove pristavaci a vzletove drahy by byvaly byly mohly tlupe prumernych stredo-zapado Evropanu stacit k tomu, aby se pokryla jejich potreba obcas si zaletet tu do Bulharska uvalet se k smrti, tu do Varsavy upracovat se k smrti, tu do Prahy uchlastat se k smrti, ci tu do Japonska udivit se k smrti.

Nějak nevím, jestli je opravdu letošní léto tak plačtivé nebo jestli si ty mraky vozíme všude sebou... Už už se o mě pokoušela trudnomyslnost až se svatej Petr umoudřil a v kraji lesů vod a strání nám nadělil pár slunečních dnů. Fakt díky, bylo to super!!!

Když byly Elišce dva, vyrazili jsme do Schwarzwaldu na kola. Vzhledem k tomu, že jsou Jáchymovi teďka taky dva, nějak se nám zachtělo zase...

Zajímá Vás, jak jsme trávili doma i venku všední dny nevšedně? Jestli ne, tak sem neklikejte a jestli ano, tak si klidně klikněte :).

Jednoho sobotního horkého květnového rána za námi přijela Lenka s Lindou, vytahly jsme kola a vyrazily do sběrného dvora.

Zatím jsem ještě tady, tak to asi se mnou nebude, tak hrozné, snad... :) No jo, ale jak se to vlastně semlelo, že jsme si zajeli opékat české špekáčky místo tradičního prvomájového putování po Bergstrasse?