Naši milí čtenáři, na vaše opakované stížnosti a žádosti jsem se rozhodla reagovat a hlásím se s novými zážitky naší povedené nebo možná nepovedené?! rodinky :). Pokud jste lační, kam nás dvojkola či čtyřkola nebo dokonce jen nohy vedly, pohodlně se usaďte a uvařte si šálek zeleného čaje s jasmínem. Ten si totiž v posledni době s čím dál větší oblibou vařím i já. Dobrou chuť a příjemné počtení.

Určitě jsem se už zmiňovala, že je Otík na projektu ve Stuttgartu, proto jsme využili tuto záminku pro výlet a vyrazili ho zkontrolovat.

Jaká matka, taká Katka. Jelikož se snažím něco tvořit, co to jen jde, začínají být "postižení" i naši mrňousci…

Čas běží jako voda, proto budete možná překvapení článečkem, který je už opravdu out of date… Loni touto dobou byl Otík na služečce v Kanadě, bylo krásně, proto jsem si pozvala na návštěvu babičku s dědou…

29. prosince jsem nabalila tašky a napjatě sledovala status letu z Varšavy. Letadlo odletělo a po zdárném přistání už nic nebránilo tomu, abysme se ráno nalodili do auta a vyrazili na Beroun. Těšili jsme se na lyžovačku na Slovensku, proto přišla v Aschafenburgu řeč na sněhové řetězy a posléze na přezkáče. Na nejbližším sjezdu jsme sjeli a vyrazili k domovu. Zmatené děti nechápali, co se děje, když se po hodině cesty vzbudily doma v garáži. Na druhý pokus už bylo všecko v pořádku a do Berouna jsme přijeli se zpožděním, ale přece.

Ačkoliv jsme letos zůstali úplně poprvé jako rodina sami na Vánoce v Německu, užili jsme si je takřka ladovsky. Sice jsme neměli sáně, ale než jsme se stačili rozmyslet, zdali bychom jedny využili či nikoliv, dostali jsme od bráchy krásné staré elegantní fešáky, které sice vypadají, že už to mají za sebou, ale já se těším na teplé jarní dny, kdy si vezmu na pomoc naši šmirglovací techniku a budou vypadat, že mají ještě všecko před sebou. Tímto ještě jednou moc děkuji Hlaváčkom do Brna!

Kurz němčiny v tureckém Moschee se stal natolik zajímavým, že se s Vámi musím podělit o zážitky ze života nejen tureckých žen v domácnosti... Jedna zdejší česká "starousedlice" mě upozornila na právě začínající kurz němčiny. Zmiňovala, že se jedná o dopoledne se zajištěným hlídáním dětí a navíc je celý tento projekt, který trvá rok hrazený z hessenského sociálního odboru. Neváhala jsem a hned v pondělí naběhla na první hodinu. Zprvu jsem si říkala, že jsem se spletla, protože tohle bude opravdu ztráta času, ale netrvalo dlouho, než jsem změnila názor...