Jednoho sobotního horkého květnového rána za námi přijela Lenka s Lindou, vytahly jsme kola a vyrazily do sběrného dvora.

Zatím jsem ještě tady, tak to asi se mnou nebude, tak hrozné, snad... :) No jo, ale jak se to vlastně semlelo, že jsme si zajeli opékat české špekáčky místo tradičního prvomájového putování po Bergstrasse?

Naši milí čtenáři, na vaše opakované stížnosti a žádosti jsem se rozhodla reagovat a hlásím se s novými zážitky naší povedené nebo možná nepovedené?! rodinky :). Pokud jste lační, kam nás dvojkola či čtyřkola nebo dokonce jen nohy vedly, pohodlně se usaďte a uvařte si šálek zeleného čaje s jasmínem. Ten si totiž v posledni době s čím dál větší oblibou vařím i já. Dobrou chuť a příjemné počtení.

Určitě jsem se už zmiňovala, že je Otík na projektu ve Stuttgartu, proto jsme využili tuto záminku pro výlet a vyrazili ho zkontrolovat.

Jaká matka, taká Katka. Jelikož se snažím něco tvořit, co to jen jde, začínají být "postižení" i naši mrňousci…

Čas běží jako voda, proto budete možná překvapení článečkem, který je už opravdu out of date… Loni touto dobou byl Otík na služečce v Kanadě, bylo krásně, proto jsem si pozvala na návštěvu babičku s dědou…

29. prosince jsem nabalila tašky a napjatě sledovala status letu z Varšavy. Letadlo odletělo a po zdárném přistání už nic nebránilo tomu, abysme se ráno nalodili do auta a vyrazili na Beroun. Těšili jsme se na lyžovačku na Slovensku, proto přišla v Aschafenburgu řeč na sněhové řetězy a posléze na přezkáče. Na nejbližším sjezdu jsme sjeli a vyrazili k domovu. Zmatené děti nechápali, co se děje, když se po hodině cesty vzbudily doma v garáži. Na druhý pokus už bylo všecko v pořádku a do Berouna jsme přijeli se zpožděním, ale přece.