Z GaPa jsme se posunuli na rakouskou stranu kopce a do Imstu vyrazili z Ehrwaldu, což je děsně milá a útulná vesnička. Namířeno jsme měli na Coburger Hütte. Byla to krásná změna, najednou jsme šli zase sami cestou necestou... Ne že by na "Vlakovou Krajku" proudila procesí jako v Tatrách třeba, ale bylo znát, že jsme rychlostí blesku mimo hlavní trasu zájmu turistů.

Na Sněžku i na Fudži jsme se už vydrápali, bydlíme kousek pod Vysokým Feldbergem, což je nejvyšsíhora Taunusu a na Hoherodskopf ve Vogelsbergu jsme si to už taky vyšlápli. Když se to spojí s Otikovou afinitou k vrcholům, bylo jen otázkou času, kdy polezeme na Zugspitzi. Plánovali jsme to už loni na podzim, ale prázdniny jsou už v době, kdy jsou tamější chaty zazimované. Přecijen mluvíme o nadmořské výšce 2962 m.n.m...

Květen se v Hessensku nese ve znamení státních svátků. Slunečné počasí a tři prodloužené víkendy nás každý rok vyženou z domu. Letos přišla kámoška z české školy s výzvou strávit víkend na vodě. Nenechali jsme se dlouho přemlouvat a už jsme měli zarezervované lodě. Otík, jako správný chlap potřebuje kousek dobrodružství, se rozhodl pro kajak zatímco jsme my holky sáhly po kánoích. Veslili jsme a pádlili z Löhnbergu do Grävenecku, což je asi 15 kilometrů. Voda je klidná, tak jsme nechali i děcka, aby si obsadili celou loď a vystřídala se u kormidla. Chytla nás i májová bouřka, tak jsme si dali aspoň svačinku na břehu. Za deště si to holky šněrovaly od kraje ke kraji a hlasitě zpívaly české vypalovačky od hymny až po Svěrákovy operetky až se kolemjdoucí zálibně otáčeli... V naší cílové destinaci jsme i nocovali, protože je tu kemp hnedka u nádraží a zdejší lokálka nás posunula dvě zastávky na start. Pro přespolní moc pěkný balíček příjemného víkendu...

Švýcarsko bere dech hned několikrát. Když je krásné počasí na horách nezávisle na ročním období ať jste ve městě nebo na horách, ale taky, když máte otevřít peněženku... Když jsme nesehnali na poslední chvíli bydlení v Rakousku, řekli jsme si, že se pokusíme naplánovat lyže ve Švajcu s rakouským rozpočtem...

Kdo nás zná, dobře ví, že nás naučila Eliška a její astma jezdit na hory. Eliška je druhou zimu bez medikace, nicméně se jí letos drží jakési stěhovací nachlazení. Rýma - kašel - rýma - kašel... Ve frankfurtské opeře, kam začne v lednu dojíždět, ji ale nastydlou nechtějí. Nebudu zastírat, že jsme rádi, že se pro operu po školním projektu "Oper sucht singende Klasse" rozhodla. Dětská operní představení jsou krásná, a to, že se smysluplně využije ten její neuvěřitelný a nervy drásající ječák, mi přijde fakt skvělý. Teď už jen pročistit ty trubky...

Bydlení v zatáčce dvacet kilometrů od Zermattu jsme si zabukovali začátkem prosince a za dva týdny jsme balili tašky. Do té doby jsem nikdy magické heslo Zermatt asi jako jediná na zeměkouli neslyšela. Jakmile jsem se někomu zmínila, že se tam pár dní stavíme, bo je to super vysoko, stejně jako Pitztal (kde jsme na poslední chvíli nesehnali bydlení), reakce byla vždy podezřele stejná. Tichý povzdech a zasněný výraz. K mému úžasu to nejen KAŽDÝ zná, ale každý už tam taky BYL. A když ne v zimě, tak v létě. Oukej, no, zeměpis nikdy nebyl moje silná stránka...