Před pár měsíci mě upozornila moje bývalá spolužačka "Koloběžka" na tým kluků, který se připravuje na TOUR DE FRANCE na koloběžce. Přišlo mi to tak krásně absurdně romantické jako sen Martina Dolečka plout na doma postavené malé plachetnici kolem světa... Mám pro takové lidi slabost a urputnost, se kterou jdou za svým jakkoliv absurdím snem mi vhání slzy do očí.

Skoro bych řekla, že dělám na své balkónové zahrádce všecko stejně každý rok. Doma mi hlína s nasetými semínky v touze po vyklíčených rostlinkách s železnou pravidelností zplesniví, proto mi nezbývá než čekat až páni mrazví definitivně pověsí svoji šichtu na hřebík.

Zatímco my rodiče smutníme, že zase prší, Eliška se třepe blahem:" Huráááááááááááá, vylezou šneci na výlet!" Jak asi tušíte, tak se nám nepovedlo toho z minulého článku zachránit... Ale i tak máme dneska na balkóně sedm nových nájemníků. Nevězníme je, když budou chtít, můžou zdrhnout. :)

Nikdy by mě nenapadlo, že budeme mít zvíře aniž bychom si toho všimli. Eliška je posedlá šneky. Jakmile v noci trochu sprchne, už je odlepuje ze školkové zdi a houfně si je nosí domů, protože jsou hrozně roztomilí a ona se o ně chce starat....

Mám ráda svoje narozeniny nebo přesněji řečeno jsem moc ráda, že jsem se narodila právě v době, kdy už můžu pomaličku kupovat první sazenice rajčátek. Sice se ještě musí nedočkavě pár dní vyhřívat na jižním okně v obýváku, ale jsou nespornou předzvěstí jara...

Panejo, to to letí, Pavučiny se přehouply do svého neskutečného 13. roku existence. Je legrační, jak se za tuto dobu průběžně měnila moje představa o tom, o čem by měly být. Pomalu si dokonce zvykám i na to, že je lidé označůjí za blog, což mi leze na nervy, jelikož v době jejich vzniku ještě žádné blogy nebyly, zatímco dnes se jedná o velmi módní záležitost. Jenže co s tím, když jsem tvor staromódní?

Teď už ale vím, že v budoucnu budou o něčem, co by mě dnes ani ve snu nenapadlo, tak to zkrátka v životě chodí. Čeho se ale bojím je, že v našem životním tempu jim nedopřejeme ještě nějakou dobu to, co by si tolik zasloužily - decentnější design, i když ruku na srdce, po pavoukovi Tlapkáčovi se mi bude jednou stýskat...

Jak asi většina z vás ví, už sedím pořád jenom u šicího stroje, ale spíš ve školní lavici. Goethe Uni má campusy tři - starý Bockenheim, nový Westend a Riedberg, kde je údajně vhodné hledat budoucího manžela ve vodách přírodovědců.

Na Westendu se pořád mohutně staví a už několik let se říká, že se komplet všichni z Bockenheimu přestěhují na Westend. Předpokládaný termín je rok 2015. Dost možná to má být dárek ke 100 letým narozeninám.