Často jsem slýchávala tvrzení, že je tady studium hodně propojené s praxí. Nedovedla jsem si to dost dobře představit, nicméně jeden čerstvý příklad pro Vás mám...

Udělala jsem si jarní čaj a podělím se s Vámi o naše Velikonoční plány a následnou realitu... Letos jsme si řekli, že nikam nepojedeme, zůstaneme doma a konečně provětráme všecky kola.

Všechny cesty vedou do Říma a možná právě proto se dostal Vatikánský chleba i ke mně. Historie tohoto těsta se píše zhruba od konce 19. století i když množení prokvašováním je známé už z dob Antiky.

Co se má člověku vybavit, když se řekne Frankfurt? Frankfurtské párky, jablečné víno, letiště nebo snad Evropská centrální banka ? Od zeleného čtvrtka především Grüne Soße nebo chcete-li Hesensky „Grie Söß“.

Mám ráda svoje narozeniny nebo přesněji řečeno jsem moc ráda, že jsem se narodila právě v době, kdy už můžu pomaličku kupovat první sazenice rajčátek. Sice se ještě musí nedočkavě pár dní vyhřívat na jižním okně v obýváku, ale jsou nespornou předzvěstí jara...

Je tomu devět let, co jsem se poprvé vydala do Japonka. Za tuto dobu jsem se do mého japonského domova - Prefektury Fukušima vrátila ještě dvakrát. Nádherná příroda milí lidé, neskutečný klid a kouzlo tradic je to, co mě tam tolik táhne a nutí se vracet znovu a znovu...

Panejo, to to letí, Pavučiny se přehouply do svého neskutečného 13. roku existence. Je legrační, jak se za tuto dobu průběžně měnila moje představa o tom, o čem by měly být. Pomalu si dokonce zvykám i na to, že je lidé označůjí za blog, což mi leze na nervy, jelikož v době jejich vzniku ještě žádné blogy nebyly, zatímco dnes se jedná o velmi módní záležitost. Jenže co s tím, když jsem tvor staromódní?

Teď už ale vím, že v budoucnu budou o něčem, co by mě dnes ani ve snu nenapadlo, tak to zkrátka v životě chodí. Čeho se ale bojím je, že v našem životním tempu jim nedopřejeme ještě nějakou dobu to, co by si tolik zasloužily - decentnější design, i když ruku na srdce, po pavoukovi Tlapkáčovi se mi bude jednou stýskat...