Jarní prázdniny nám letos vyšly na Velikonoce, takže zatímco děti poprvé zakusí bolavé české obyčeje, vyrazili jsme si na výlet...

Veškeré podlahy zmizely pod jakýmsi měkkým foliokobercem ze Švýcarska. Na každém schodu zvlášť je nalepený obdelníček přesných rozměrů. Zmizely všecky vypínače i zvonky a běda nám, pokud se nechytíme zábradlí. Každičká sebemenší nerovnost je oblepená lepící páskou, aby na ní něco nekáplo.

V úterý mě čekala další ze zkoušek na katedře Hospodářských věd - panejo, to zní příšerně! V sobotu večer jsem se zamýšlela, jak asi vypadá takové normální zkouškové normálního studenta, když začal Jáchym řvát na celý dům. Jasně, rýmu už pár dní měl, takže nebylo v jeho případě pochyb, že má ZASE zánět středního ucha....

Jaký to asi je, když dosáhne člověk na svoji vysněnou metu, o které tajně přemýšlí a nahlas svou touhu vysloví sám až když už je z 10% reálná a okolí o ní mluví úplně běžně...

Tuto sobotu proběhl na zimáku slavnostní den otevřených dveří, což znamená, že se tímto dnem oficiálně zahájila nová sezóna. Prakticky to znamená dvě věci oproti týdnům předešlým: jednak rozšířili bruslící plochu o venkovní rychlobruslařskou dráhu a druhak se přesunula cena vstupného do tarifu "High Season".

Kromě toho, že nevíme, kde nám hlava stojí se semlelo v poslednćh dnech pár parádních věcí. Zejména jedna je nepopsatelně úlevná. Už se s Jáchymem ve dvě nemusím ve školce dohadovat, že nechce domů. Může zůstat do pěti!!!

Jo, začali jsme dělat zmrzlinu.V tomto rozhodnutí hrála zásadní roli dvě fakta.