V Miharu, coz je mesto 3 jar (podle pouzitych kanji znaku)jaro sice prichazi trikrat, ale zatim ne a ne se dockat. Alespon uz tady neni snih. Obdobi kvetu sakur se pomalicku blizi. A vzacnych tresni a predpokladaneho data rozkvetu je plna televize.

Mám krizi. Došly mi trenky. Vyřešil jsem ji návštěvou krámku s hadrama v čínské čtvrti a kupem čtvero slipů za dolar. Jsou největší velikosti - L, což znamená, že jsou pro největší šikmooké prcky, tj. tak o pět čísel menší než potřebuju. Měl jsem v záloze řešení - přinejhorším je nastřihnu, nakonec jsem se do nich narval i bez nůžek. Ale bylo to o fous...

Tak už jsem o jeden kanadský týden starší, hromádka špinavého prádla utěšeně roste, bordel v hotelovém pokoji je zase o něco větší, hladina alkoholu v krvi kolísavá a žaludek se mi již opět příjemně roztahuje :) Toť výsledek prvních 7 dnů pod vlajkou s takovým tím, z čeho se snad dělá javorový sirup...

Hlad nemám, žízní netrpím, anglicky neumím a žloutenku jsem zatím nechytil. Toť konečné zúčtování prvního dne v jednom městečku na jihu Kanady, kterému říká ňákých 6 miliónků jeho obyvatel Toronto.

14.ledna jsme vyrazili za sněhem do Alp. Někteří jedinci se obzvláště těšili na hordy francouzského sněhu, dalo by se říci, že marně. Risoul nám na oplátku nabídl nádherné počasí s maličkou výjimkou v úterý, kdy na nás svatý Petr seslal pěknou bouři. No, aspoň jsme okusili od každého něco...

20.října jsme se se školou LCDH vydali do Troji na přednášku pana Trnky do tamější japonské zahrady...

konečně nastal můj vysněný den, letadlo přistálo na letišti v Čibě u Tokia... Imigrační úředník nám popřál krásný pobyt a už jsme utíkali pro kufry a za ČiČi, která pro nás přifrčela autem spolu s maminkou i tatínkem...