Okinawa neboli drive ostrovy Ryukyu neni ani z daleka proslula jen masakrem z druhe svetove valky. Znamy je i patron zdejsich ostrovu Shiisa i zdejsi ananas.

Chlorofylu není nikdy dost, řekli jsme si s Tomášem z Frýdku a Martinou z Místku a vyrazili jsme se projet na torontské ostrovy. Na západní straně ostrova jsme byli svědky kačeří promenády (bez plavek!), na východním cípu byl v plném proudu nálet na přístav Pearl Brambour, prováděný bojovým uskupením kapitána Kormorána.

Měsíc a půl v Kanadě a už mám za sebou první výlet za hranice Toronta, to jde, ne? To takhle jednou sedíme s Robertem - mým spolubydlícím - v sobotu večer v hospodě u hnusného kanadského piva a bavíme se o bicyklech, načež jsem přikázal "Příští týden jedem na Niagáry!", ponevadž rozkazovací zpusob je jeden z mála větných tvarů, který mi celkem jde. Robert odvětil "Jedem!" (a možná ještě neco víc?). A tak jsme jeli.

Na velikonoční čtvrtek spáchal jsem dobrý skutek (koupil jsem si kolo :), na velikonoční pátek tady mají svátek. Ještě k tomu je venku škaredě, sláva, jdem se projet! Jenže ouha! Ujel jsem cca 93 centimetrů a na trávník vtrhly dvě veverky, hybaj z kola dolů, foťák nahoru! Nakonec z toho bylo hodinové vojenské cvičení, poklusem klus tam, plížením zpět, zakleknout hned, vystřelit teď. Civilisté mě obcházeli obloukem, abych je netrefil, tanky se opozdily, letectvo minulo, co naplat, musíme si poradit bez nich.