Měsíc a půl v Kanadě a už mám za sebou první výlet za hranice Toronta, to jde, ne? To takhle jednou sedíme s Robertem - mým spolubydlícím - v sobotu večer v hospodě u hnusného kanadského piva a bavíme se o bicyklech, načež jsem přikázal "Příští týden jedem na Niagáry!", ponevadž rozkazovací zpusob je jeden z mála větných tvarů, který mi celkem jde. Robert odvětil "Jedem!" (a možná ještě neco víc?). A tak jsme jeli.

Na velikonoční čtvrtek spáchal jsem dobrý skutek (koupil jsem si kolo :), na velikonoční pátek tady mají svátek. Ještě k tomu je venku škaredě, sláva, jdem se projet! Jenže ouha! Ujel jsem cca 93 centimetrů a na trávník vtrhly dvě veverky, hybaj z kola dolů, foťák nahoru! Nakonec z toho bylo hodinové vojenské cvičení, poklusem klus tam, plížením zpět, zakleknout hned, vystřelit teď. Civilisté mě obcházeli obloukem, abych je netrefil, tanky se opozdily, letectvo minulo, co naplat, musíme si poradit bez nich.

To takhle jednou v neděli odpoledne nebylo co dělat - resp. bylo co dělat, ale nechtělo se dělat, takže jsem si vyrazil na malou procházku k jezeru. Výběr pobřeží byl dán mírou lenosti, kterážto se jevila značná, tudíž jsem si šlehnul tu nejbližší možnou "pláž", kterou znám :) Jezero je kanadsky čisťoučké, což znamená, že do něj stékají všechny stoky široko daleko. Pokud se vám z fotek bude zdát voda průzračně třpytivá a průzračná, je to nejspíš tím, že do ni Kanaďani přimíchali i nějaký ten detergent.

Opět zdravím z města, kde by zdech' pes, kdyby tady někde nějaký byl. Ale protože tady mají jenom skunky, kteří smrdí jako skunci, kočky, které vůbec nejsou kočkami a veverky, které se jako veverky moc nechovají, žádné morbidnosti se konat nebudou. Díky tomu vám mohu půjčit několik fotek k nahlédnutí. Ale nesahat! A jelikož jde o fotky vesměs již obstarožní - 3 týdny jsou holt 3 týdny, omluvte, prosím, sníženou kvalitu obrazu, porucha není na vašem přijímači. Šlo o poruchu frontálního systému nad východním pobřežím.