Když vám žena zatouží po výletu na Niagara Falls, nezbývá vám obvykle nic jiného než vykřiknout nadšením nad tak skvělým nápadem, neboť jste na Niagárách byli v posledních třech měsících pouze třikrát a už je nemůžete ani cítit. I letíte objednat šestiválcový Chevrolet. To abyste mohli před ženou frajeřit, že jste pořád ještě co k čemu a i tu 3,5litrovou obludu umíte zkrotit na spotřebu 9,6 litrů na sto kiláků. A taky aby bylo na výletě na ony hrozně vzrušující Niagárské vodopády aspoň něco vzrušujícího. Teda samozřejmě krom obrovského množství lidí všude kolem, špinavých záchodů a nesnesitelného hicu.

Pokud byste chtěli vědět, jak za jediný týden prolítnout čtyři velká kanadská města, nechat se sežrat komáry v několika národních parcích, prolézt si velké vodopády a spoustu dalších zajímavých věcí a přitom se za celých 4000 kiláků nenechat ani jedinkrát chytit policajty za rychlou jízdu, jste na dobré adrese. Já to vím. A povím, za pivo... nebo dva piva.

Joo, kdyby se ještě hrála NHL... ottawští Senátoři, Havli, Čára a spol., to by byla společnost! Nicméně NHL už skončila, Senátoři dohráli ješte dřív a i kdyby ne, tak bych byl akorát naštvaný, protože bychom stejně přijeli pozdě a zápas prošvihli.

Kdyby se dal počítat průjezd po dálnici za návštěvu města, mohli bychom si v pondělí odškrtnout najednou Ottawu, Montreal i Québec. Montreal je totiž na půli cesty dalšími zmíněnými městy. Ještě před odjezdem z B&B v Russelu jsme absolvovali dobrou snídani a asi dvouhodinový křížový výslech majitelů, co jsme to vlastně zač :) Probrali jsme naši minulost, budoucnost, výhody a nevýhody atomové energie, vždy aktuální ropnou problematiku, a když už přišlo na to, kolik CO2 vzniká při procesu spalování, vyhodnotili jsme časovou situaci jako kritickou, rychle do sebe naházeli zbytky kafe a čaje a odkutáleli se k autu.

A je to tady, nejvzdálenější bod naší cesty - ústí řeky Saguenay do řeky Sv. Vavřince. Toto ústí je známo bohatým výskytem velryb všeho druhu, které se zde jezdí pořádně nadlábnout, protože Saguenay údajně nabízí dostatek čerstvého planktonu. Čas od času velrybám rupne v bedně a zajedou si na výlet až do quebeckého přístavu, alespoň nám to tvrdil náš quebecký hostitel. My se ale na velrybí pometení smyslů spoléhat nechtěli, tak jsme nakopli vrtuli a vyrazili směr Tadoussac, což je městečko u ústí výše zmíněné řeky. Po vyjetí z Québecu jsme byli zaskočeni obrovskými vodopády, které se zničehonic zjevily kousek od silnice, takže jsme ihned zmodifikovali naše středeční plány.

Vidět losy, medvědy, bobry a nechat se sežrat komáry, to byl náš středeční plán. První tři plánované věci jsme pro jejich nezáživnost vyškrtli, takže zůstala pouze ta poslední a ta teda stála za to!

Nebýt naší bezmezné drzosti, asi bychom se v našem montrealském - suverénně nejdražším a tudíž i suverénně nejhorším - bydlení ani pořádně nenasnídali. Babča nad hrobem nám připravila bohatou hostinu sestávající z jednoho plátku toastového chleba s míchanými vajíčky, resp. jedním míchaným vajíčkem. Pro nás dva dohromady. A to jestli vůbec. Aspoň skořápku tam mohla nechat, bylo by toho dvakrát víc. Poté se na půl hodiny vypařila, předpokládajíce asi, že budeme s naší megaporcí bojovat dlouho. To ale nevěděla, že těžko nakrmit Čecha jedním plátkem toastového chleba, takže když se objevila, slušně jsme požádali o další krajíček. Nebo raději hned dva. Pro každého. Extra půlvajíčko se už nekonalo, tak jsme to zalepili alespoň marmeládou.