Už dlouho dopředu jsme se smluvili s kamarády Markem a Denisou, že ani letos nevynecháme tradiční prvomájový pochod po vinicích. Počasí na Wetter.com hlásalo slibnou jednu kapku, což zpravidla znamená, že za celý den bude možná desetiminutová přeháňka.

Když jsem jela takhle ve středu večer ze "švadlenek" domů, nemohla jsem přehlédnout svítící Festplatz a velikým "ruským" kolem a mohutnou horskou dráhou. Vydali jsme se tedy takhle o víkendu do parku vyvenčit děti a omrknout tu slávu.

No tak ty nejlepší kousky, resp. nejméně nejhorší kousky, malé modelářky a ještě menšího modeláře, tady, koukám, nejsou, tak tady jsou!

S novým rokem se moc převratností nedostavilo. Eli se v poklidu vrátila do školky a hned, jak jak zmerčila svoji oblíbenou učitelku, skočila jí kolem krku s rozběhem. Očividně tedy nijak psychicky v ústavu nestrádá :) Začíná se nám hezky rozmlouvat a to zejména, když si hraje. Počítat do deseti zvládá lépe německy než česky, což na nás vrhá špatné svetlo, co se procvičování týče...

Po Vánocích strávených s našima ve Frankfurtu jsme loni zamířili do Třince...