V poslední době moc nezbývá na výlety čas, ale všichni pevně doufáme, že se to brzy změní. Jak jste již možná postřehli nebo již víte, máme za sebou pár náročných změn. Tou první je, že jsme se přestěhovali do krásného velkého bytu v Neu-Isenburgu, což sežralo na dlouhou dobu všechen volný čas, jelikož jsme si byt museli sami kompletně zařídit! Teď už ale můžu s čistým svědomím říct, že jsme zabydlení.

Nelze si přát lepší dovolenou, než takovou, kdy musíte každé ráno vyhrabávat auto zpod masy čerstvého sněhu, kdy jít na nákup znamená bořit se po holeně ve sněhu na krajnici, kde asi někdy dávno byl chodník, kdy večer co večer posloucháte pod okny vrčení sousedova traktoru s velkou sněhovou radlicí, házejícího sníh do řeky, jelikož jej už není kam jinam dávat, kdy po probuzení nemáte myšlenky na nic jiného než si pustit zase tu předpověď počasí, či kdy ani sněhuláka nelze postavit bez toho, aniž by se z vás samého nestal sněhulák. Nevěříte? Váš problém. Tak to si zajeďte k moři... ehm, vlastně do See. My tam byli, přežili jsme a užili si.

Do Schwarzwaldu jsme chtěli jet už loni, ale nějak to nevyšlo. Jak se říká, vše zlé je pro něco dobré, letos se nám tam vydařilo i počasí.

Po dlouhé době se za námi vypravil brácha, tentokráte už i s dcerunkou Maruškou. Hans má vášnivě rád vše, co souvisí s vínem, a proto jsme objednali dva pokojíky u Bolligů, a už si to šinuli směr nekončící vinice.

Po pražském kongresu jsme se i letos rozhodli vydat se za krajkou! Z Německa jsme vyrazili celá rodina, ale do Osterportu jsem šla již sama.Moc jsem se těšila, že se opět uvidím s Katsuko Sakagami, která organizule příští kongres v Kóbe a to se mi splnilo ještě dříve, než jsem se nadála...

Stejně jako loni i letos za námi vyrazila třinecká babí, aby nam ulehčila od našeho raráška. Stejně jako loni i letos jsme se společně vydali do Kasselu, kde bydlí Otíkova teta se strejdou.