Na prvomájový víkend bylo krásné počasí, tudíž jsme překvapivě hledali, co bychom mohli podniknout. V sobotu byli děti obligátně v české škole, v neděli padla volba na kolo a návštěvou nás potěšil Geboš ze Švajcu, který v pondělí zase odfrčel do Lucemburska. My vyrazili, jak říkají děti "na kamínky". V Úterý na prvního máje vedly kola našeho vozu překvapivě do Bensheimu a tamější vinice... Pravidelní čtenáři se jistě nediví. A jak to celé dopadlo?

Když si sousedka koupila mlýnek na mouku a dvě chlebové formy, zrodila se mi v hlavě nepopsatelná touha umět upéct doopravdický křupavý bochník tak, jak to dělával den co den můj děda, ještě když jsem nebyla na světě...

Geny jsou hrozná věc! Je tomu asi tak dva roky, co jsme seděli s tchánem u stolu a čílili se nad kvalitou běžně dostupného chleba. Tou dobou jsme si už dávno pekli chleba svůj a zrovna nám odcházela první domácí pekárna. Děda na naši adresu utrousil poznámku, že je sice chválihodné, že takto činíme, nicméně z hlediska výživové hodnoty potravy je droždí droždí a kvásek kvásek....

Kazetak hier, repraky hier a k tomu trocha pozdne-letni vsedni nudy z Neu-Isenburgu, aby nebyla nuda.

Kurz němčiny v tureckém Moschee se stal natolik zajímavým, že se s Vámi musím podělit o zážitky ze života nejen tureckých žen v domácnosti... Jedna zdejší česká "starousedlice" mě upozornila na právě začínající kurz němčiny. Zmiňovala, že se jedná o dopoledne se zajištěným hlídáním dětí a navíc je celý tento projekt, který trvá rok hrazený z hessenského sociálního odboru. Neváhala jsem a hned v pondělí naběhla na první hodinu. Zprvu jsem si říkala, že jsem se spletla, protože tohle bude opravdu ztráta času, ale netrvalo dlouho, než jsem změnila názor...