To jsem zase jednou takhle vyjel na kole po pobřeží jezera a protože jsem si zrovna náhodou nezapomněl foťák, tak jsem to střihnul do High Parku udělat zase nějakou tu fotku nějakých těch nula/dvou/čtyřnohých oblud. Dokonce se mi podařilo párkrát zahlédnout i chipmonky, což je něco mezi veverkou a angorským křečkem, ale vždy se jim, dřív než jsem spadl z kola, podařilo zdrhnout. Ale já je jednou dostanu, myši prašivé!

3.května začala polovina týdne japonských svátků, tak jsme nasedli auta, které je určené pro cestování s taťkou a jako auto, které má maminka k dispozici jako "hobby car" jedná se o zcela evropské vozidlo Audi A6 s pohonem na 4 kola.

Okinawa neboli drive ostrovy Ryukyu neni ani z daleka proslula jen masakrem z druhe svetove valky. Znamy je i patron zdejsich ostrovu Shiisa i zdejsi ananas.

Chlorofylu není nikdy dost, řekli jsme si s Tomášem z Frýdku a Martinou z Místku a vyrazili jsme se projet na torontské ostrovy. Na západní straně ostrova jsme byli svědky kačeří promenády (bez plavek!), na východním cípu byl v plném proudu nálet na přístav Pearl Brambour, prováděný bojovým uskupením kapitána Kormorána.

Měsíc a půl v Kanadě a už mám za sebou první výlet za hranice Toronta, to jde, ne? To takhle jednou sedíme s Robertem - mým spolubydlícím - v sobotu večer v hospodě u hnusného kanadského piva a bavíme se o bicyklech, načež jsem přikázal "Příští týden jedem na Niagáry!", ponevadž rozkazovací zpusob je jeden z mála větných tvarů, který mi celkem jde. Robert odvětil "Jedem!" (a možná ještě neco víc?). A tak jsme jeli.