Do Schwarzwaldu jsme chtěli jet už loni, ale nějak to nevyšlo. Jak se říká, vše zlé je pro něco dobré, letos se nám tam vydařilo i počasí.

Po dlouhé době se za námi vypravil brácha, tentokráte už i s dcerunkou Maruškou. Hans má vášnivě rád vše, co souvisí s vínem, a proto jsme objednali dva pokojíky u Bolligů, a už si to šinuli směr nekončící vinice.

Po pražském kongresu jsme se i letos rozhodli vydat se za krajkou! Z Německa jsme vyrazili celá rodina, ale do Osterportu jsem šla již sama.Moc jsem se těšila, že se opět uvidím s Katsuko Sakagami, která organizule příští kongres v Kóbe a to se mi splnilo ještě dříve, než jsem se nadála...

Stejně jako loni i letos za námi vyrazila třinecká babí, aby nam ulehčila od našeho raráška. Stejně jako loni i letos jsme se společně vydali do Kasselu, kde bydlí Otíkova teta se strejdou.

Babí mi oznámila, že je v Holandsku krajkářský kongres. Podívali jsme se na mapu a zjistili, že je to vlastně docela blízko, ale komplikovaly nám plány Eloušákovy čtyřicítky. Skoro do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli odjedeme nebo ne...

Využili jsme květnového volna a vyrazili na Höher Vogelsberg. Prý je to vulkán. A prý je to jeden z největších vulkánů v Evropě. No nevím... Kola samozřejmě nemohla zůstat doma, nazdili jsme tedy žirafku a vyrazili. Bohužel Němci nesmí spát volně, tak jsme byli odkázáni na kemp, což se ukázalo jako docela smutné řešení. Nafasovali jsme místo hnedle u záchodu, kam vedlo asi pět schodů. Toto místo si Eloušák zamilovala a ať svačila snídala nebo večeřela, stále blokovala ostatním obyvatelům vstup na hajzlík.