Sníh vprostřed léta je již taková naše tradice na kterou se všichni těší kolem nadmořské výšky 2000 metrů. Na fotografii v e fotogalerii jsme si mákli s hledáním letící koule. Je tam! A mám prej na pavučinách uspořádat soutěž, Eliška se postará o autorskou cenu, kterou budeme rozesílat každý týden tak dlouho, dokud nedojdou...

***

We love snow in summer while hiking around 2000 altitude. This time we had trouble to find the flying snowball in the picture you see in photogalery. Kids made me to organise a competition and Eli made the prize. We will be happy to make you happy. As long as we have the prize, we send it away once a week per snail mail, so we need your address.

Hurá, už tam nemusíme! Pozorný čtenář si možná vzpomene na náš loňský nevydařený výstup na nejvyšší kopec Německa, kdy nám nepřálo počasí.

Předposlední prázdninovou sobotu jsem byť nerada, ale přijala funkci matky taxikářky. Zatímco Jáchym pomáhal na letišti ve Wehrheimu na letecké slavnosti jeho modelářské "letecké skupiny", trávil Otík sobotu na leteckém táboře v Obernheinu...

Jarní prázdniny nenávratně končí a jak doma klopýtám mezi nevybalenými taškami, radši jdu dát honem pár řádků na pavučiny, protože Fränkische Schweiz si je zaslouží. Přijali jsme pozvání našich chodících přátel na společný týden v (nových) pohorách.

Po Vánocích mi přišel moc hezký email od mojí učitelky japonštiny, který mě inspiroval napsat pár řádek na Pavučiny, které jsem zase zanedbávala. Když jsme tak rozjímali nad listem papíru, co že se to u nás semlelo v roce 2018, úplně mě zaskočilo, že toho tolik semlelo. Pocitově bych ho označila spíše za rok klidný narozdíl od roku 2017, který neměl ani zdaleka tolik zápisů v diáři, ale o to hlubší... Bakalářka, stěhování a následná změna škol dětí mě vycucly do morku kosti.