Nová škola, nová práce, nový výhled z okna ložnice, pořád se něco děje. Jsme v té sousední zemi deset let a pomaličku začínáme věřit, že by tady mohl být jednoho dne náš domov...

Často v souvislosti s uprchlickou krizí a naší cestou životem přemýšlím, co je to už vlastně integrace a co už ne? Co je to národní identita pro nás dospěláky a co pro naše děti? Začíná to bejt zajímavý a napínavý :-)

Když jsem našla tenhle příběh v Eliščině pokoji, zarazilo mě, kdy ho mohla v hektice posledních školních dní vytvořit. Znáte to... Rozlučky, třídní srazy, koncerty, výlety a jako bonus stěhovací finále...

Eliška přinesla s brekem písemku ze sousedních zemí Evropy, kde zapomněla vyplnit hlavní město České republiky.Bylo mi jí úplně líto s jakou vážností vnímala rádoby trapnost celé situace, jakkoliv to přišlo nám rodičům úsměvné. Ani paní učitelka si neodpustila otazníček :-).

Od božího rána pípa a zvoní mobil. na fejzbuku se množí gratulace a mejlbox se plní. Zase mě přepadají ty pocity, jak se musím napřesrok polepšit. Jak nikdy nikomu nic nepopřeju, protože pořád nemám čas... Jak to? Jak to, že si tolik lidí chvilku sedne, aby mi popřálo? Nevím, jestli se polepším a nemám odvahu se podívat, jestli jsem vůbec někomu z gratulantu popřála i já... A přitom se mnou cloumá tak obří radost, že na chvíli i zapomenu, že jsem pořád ještě nedopsala tu pekelnou bakalářku.

Loni se dohodla banda ajťáků z Helaby, že vyrazí na Karneval do Mainzu. Po krátké rešerši jsme zjistili, že to je jeden ze slavných německých óbrkarnevalů, takže mělo být o zábavu postaráno. Meteorologové, ale ohlásili óbrriziko nekontrolovatelných bouří a snad poprvé v historii nepočítaje tu válečnou mělo 500.000 lidí, kteří do Mohuče na průvod rajzují po výletě. Mrkev zůstala ve skříni až do včera...

Pořád se někdo ptá, co je novýho na chalupě, prej ať pošlu nějakou fotku. Navíc pavučiny jsou už 16 let takovým naším digialbem, tak je na čase naše chalupaření začít mapovat :-)

Když jsem byla malá, fascinovala mě představa umět vyrobit látku pěkně od začátku do konce, přesně jako to umí krteček. Jakožto novopečená tkadlena, zabouchlá až po uši do jednoho Vobejdy, vyrazili jsme si na rande do už tehdy nějakýho nej muzea řemesel v Letohradě...