Už jsou to čtyři dny, co jsem si oblékla slezský kroj a stala se podle slov některých vystavujících "hradním děvčetem". Někteří obdivovali kožené krpce, jiní tiše šeptali:"To je ta krajkářka, co nahoře paličkuje...

Kromě Ježíška máme v Hesensku prý taky Santu Clause a Otík našel pod stromečkem příběh, jak že to s ním vlastně je... Jestli máte ještě trochu cukroví, tak si dejte třeba čaj a příjemné počtení...

Na holčičí víkend se vždycky nějakej důvod najde.... Třeba vám napíšou kluci, jak si ho užili oni :-)

Při putování z Garmisch-Partenkirchenu do Imstu jsme míjeli nesčetné kytičky, lístečky a stromečky. Nějaké ty kytičky a lístečky jsme taky vyfotili, zde je máte...

Při putování z Garmisch-Partenkirchenu do Imstu jsme naráželi na různé broučky, motýlky, žabičky či kravičky. Nějaké ty potvůrky jsme taky vyfotili, zde je máte...

Trasu Simmeringalm Karreralm bych šla ráda ještě jednou. Je to místy opravdu náročný terén, kde by bodlo základní horolezecké vybavení. Vzhledem k tomu v jakém stavu jsme našli ocelová lana na trase částečně urvané jarními lavinami se asi jedná spíše o nějakou turistickou popelku. Za celý den jsme potkali jednoho pána v protisměru, což také naznačuje intenzitu využití této trasy... Rozhledy tu za jasného počasí musí být nádherné, ale cesta sama byla místy tak dobrodružná, že jsme si říkala, že jsou věci, které by měly děti zažívat s tátama. A mámám by se o těch dobrodružstvích mělo jen doma ve světnici vyprávět, když už se ví, že to dobře dopadlo. Ještě teď se mi svírá srdce, když si vybavím, některá místa tohoto dobrodružství.

Z GaPa jsme se posunuli na rakouskou stranu kopce a do Imstu vyrazili z Ehrwaldu, což je děsně milá a útulná vesnička. Namířeno jsme měli na Coburger Hütte. Byla to krásná změna, najednou jsme šli zase sami cestou necestou... Ne že by na "Vlakovou Krajku" proudila procesí jako v Tatrách třeba, ale bylo znát, že jsme rychlostí blesku mimo hlavní trasu zájmu turistů.