Tenhle článek je spíš koukací, než čtecí. Za zmínku, ovšem stojí, že jsem nejednou pocítila upřímnou radost, když nás průvodkyně zatáhla do nějaké manufaktury nebo na nás čekal domluvený folklórní program. To jsou věči, na které turista na vlastní pěst potřebuje delší rešerši nebo mu příjde do cesty s trochou štěstí...

Uzbekistán mi vyrzil dech. Nevím, kde začít, kde skončit, co vynechat... Snad možná pár wow efektů postačí... Během jednoho týdne jsme navštívili tři města a svezli se rychlovlakem, který jel na minutu přesně. To v Německu nemáme. Hned první den jsem pochopila, že výrazy karavanseráj, medresa, profét a mausoleum nás budou teď denně doprovázet.

Z Biškeku vedla naše cesta klimatizovaným autobusem Hedvábnou stezkou do kazašského Almaty. K našemu překvapení jsme museli na hranicích vystoupit, posbírat všecky saky paky a vydat se k hranici pěšky. Všecko hodit na pás jako na letišti, možná ty RTG snímky vnitřností zavazadel kontroluje, těžko říct, spíš mi to přišlo, jen aby se neřeklo. Obě fronty, jak na vycestování, tak na vstup do země jsme bez problému prošli. Vzpomínala jsem na dětství a všichni jsme si chrochtali, jak je bezva Schengen.

Všecko je jednou poprvé! Když přišla kolegyňka s nápadem, že bysme se mohly otřepat a vyrazit do dalekých krajů, řekla jsem si proč ne. Její dvě adoptované dcery se osamostatnily a my jsme zase po všech výměnách ve čtyřech. Původně jsme se chtěly zapojit do nějakého sociálního projektu v Kyrgyzstánu, ale nakonec si koupily instantní poznávací zájezd u cestovky.

Je to pár týdnů, co jsme vyrazili na koncert, což není nic speciálního, ale tak nějak mi pořád leží na srdci a říkám si den, co den, že se s vámi a koncept tohoto zážitku musím podělit.

Rok od roku je náročnější naši omladinu motivovat na tradiční cyklistickou tour. Myslím, že nakonec jedou jen proto, že to děláme každý rok už od malička. Letos jsme si nevybrali žádnou řeku podél které bychom se vydali k prameni, nýbrž takzvaný frankfurtský zelený opasek, který už dávno oslavil své 30. narozeniny. Okruh vede bezprostředním okolím Frankfurtu, ale přitom mnoha chráněnými oblastmi.

Když jsme při pohledu do kalendáře zjistili, že jsou letos Vánoce až dlouho po začátku prázdnin, řekli jsme si, že by bylo fajn vyrazit na hory. Napsali jsme Petře, u které jsme bydleli v Niederthai minule, jestli by nás pět uměla na Ježíška zabydlet a k naší radosti nám dala k bytu, kde bydlela děcka, k dispozici ještě synův pokojíček, kde jsme složili hlavu my s Otíkem. Netušili jsme jaké bude počasí a jak se na to bude náš vyměněný student tvářit, ale řekli jsme si, že to za životní zkušenost stojí. Navíc u nás je tradičně na Štědrý den 10 stupňů a prší...