Letošní léto jsem strávila ve vlaku jenom s Eliškou a dohnala mě karma. Často se Otíkoj vysmíváme, že natřískal tisíce fotek a vybrat jich pár pro článek je opravdu porod. A hádejte co, z našeho železničního dobrodrůža jsem stáhla taky přes dva tisíce a mám máslo na hlavě. Jako vodítko pro články jsem si vzala Eliščiny odpovědi na všetečné otázky, které slýchám v okolí. Doplním je o nějaké ty postřehy, které jsem cestou nasbírala... Povídání rozhodím do tří článků, ať si to můžeme všichni dávkovat :-). Proč jen s Eliškou a proč vlastně vlakem?

V květnu se slaví den železnice a prý bývají každý rok různé akce na jízdné. My si letos všimly, že Interrail slaví veliké kulatiny a na jejich oslavu vyhlásil na pár dní promoakci Interrailu za 50%. Jelikož jsme věděli, že mají kluci natřískaný letní diář lítáním, řekly jsme si s Eliškou, ze vyrazíme samy. Konec konců chce příští rok vyrazit do světa, tak to má jako ochutnávku. Stejně se musí o nebohou matku, co neumí číst v mapě, postarat…

O loňském podzimním propršeném výletování jsem vám ani nepsala. Byli jsme na Saarschleife. Nádherná krajina, romantika cestování přívozem... Kdybyste nevěděli kam, neváhejte. Ani nechci pomyslet, jak to tam musí být skvělé za přívětivého počasí! To jsme si užili na oplátku s vděčností letos ve Schwarzwaldu.

Ve Schwarzwaldu to žije. Když potkáte na rozlehlých loukách fešné krávy, myslíte na Alpy. Však co by ne, pocukrované masivy Vás leckde z dálky lákají... Švýcarsko je tu za rohem, to by bylo, kdyby to tu neměli krásné, znáte ty scenérie z modelových železnic? V těchto končinách se člověk cítí jako obr v muzeu. Za celý týden bloumání jsme narazili na jedinou oblast, kde se težilo dřevo kvůli napadení kůrovcem, to mě moc potěšilo, jelikož v Taunusu se bojím do lesa chodit. Asi trpím tím moderním environmentalním žalem, jak nám za barákem mizí klimatizace a cesty z lesa. A ta rychlost, šílená...

Schluchsee je malebná lázeňská vesnička, kde narazíte na kavárničky, obchůdky s více či méně vkusnými suvenýry, obrovské ubytovací lázeňské komplexy a nádherné jezero. Právě jezerem se toto "LUFTKURORT" odlišuje od našeno Taunusního Schmitten. Otík si užíval jezera a jeho stezek na ranních výbězích před snídaní, zatímco my ostatní jsme se jím kochali spíše z nadhledu. Jak už to tak chodí všude, kde je krásná a dostupná příroda, vnímáme všude stopy turismu. Podzimní prázdniny trávíme tu a tam se spřátelenou chodící rodinou v herberce. Jejich síť je po Německu nepravidelná, s koronou v některých vyhasl život nadobro, ale zrovna ve Schwarzwaldu je jejich síť široká. Za slunečných dní jsou vyhlídky plné rekreujících se výletníků mezi které se také počítáme i v říjnu a raději trávíme následující dny v lesním houští s výhledy na Alpy.

Už 60 let se jezdí na prvního máje tradiční cyklozávod Eschborn Frankfurt. V roce úctyhodných kulatin na něj přišla řada až v září. Asi nikdo nepochybujeme, že tito masochysti, co našlapou 35 000 km ročně mají rádi kopce. Protože Taunus není úplně jako Alpy, dominuje závodu vedle výšlapu na nejvyšší horu také kopec v kterém bydlí naši kámoši. Organizátorům se tak líbí, že si ho peloton závodníku, který se tulí ramínko na ramínko, vychutná hned 4x.

V uplynulém roce jsme okusili pocity emigrantů z dob minulých na vlastní kůži a rozhodli se pro prázdniny v Čechách. Jenže, co podnikneme? Přeci nemůžeme neputovat. Dá se chodit i po českých horách s lehkým batůžkem a pohodlím postýlky, tak jak to máme rádi v Alpách? Dá! Víme o přechodu Krkonoš a Beskyd. Znáte vy nějaké další možnosti?

V expatí komunitě některé maminky s ohromující pečlivostí váží, kam v Čechách vezmou svoje ději, co zažijí a které kulturní děditství jim předají. Ne, že bysme nikam nechodili, ale pořád mi leží v hlavě spíš návštěva divadla Spejbla a Hurvínka nebo divadelní představení divadla Járy Cimrmana. Cestou do Čech jsme si toho Hurvínka maličko splnili, jelikož vedly naše kroky do Muzea loutek v Plzni. Každopádně ani nevím proč, přišlo nám do cesty české sklo.